V podstatě nemám co tajit, sériovou výrobou zesilovačů se živit nebudu, čili s klidným svědomím mohu vyzradit svoje know-how, zkušenosti ze stavby, i když práce, hledání vhodné koncepce a laborování s tím spojené bylo hodně.
Požadavky na koncepci nástrojového zesilovače:
_ kanál A - elektronkový korekční předzesilovač
_ kanál B – Solid State, tranzistorový nebo IO korekční preamp
_ pásmový ekvalizer s tahovými potenciometry
_ koncový zesilovač 300 – 500W
_ linkový D.I. Output pro PA s možností řízení výstupní úrovně signálu
_ modul ochran
_ modul Softstart – pomalý náběh zdroje
Na základě různých modelů baskytarových zesilovačů, jsem se inspiroval vzhledem pro budoucí konstrukci, rozvržení ovládacích prvků a konektorů, nakonec nakreslil blokové zapojení. Pak následovala konstrukční činnost, sjednocení dokumentace, harmonogram prací.
Schéma baskytarového preampu BASS GUN s 2x ECC83 vyšlo v modrém AR 4/2002. Korekce mají velký zdvih. Středy a posunutí Mid-Sweep je řešeno pasívně, basy a výšky jsou ve zpětné vazbě druhé ECC.
Na internetu jsem podobné schéma nenašel a to mám v archívu všechny možné schéma Marshall, Messa, Ampeg atd., kde mají výrobci řešení korekcí vesměs v pasivní verzi. Později, u jiného baskytarového zesilovače jsem i toto řešení korekcí použil. Všechny firmy mají zapojení dost podobná, minimální rozdíly hodnot součástek. Zvuk – charakter, zabarvení - lze zkusmo upravit změnou kondenzátorů, odporů v katodách, tak říkajíc za jízdy. Byly udělány čtyři pracovní šasi, kdy po mnoha testech jsem „vytvořil“ konečné schéma Preamp, kanál A.
Pro kanál B jsem použil schéma, které bylo publikováno v časopise Elektor, Januar 1985. Původní zapojení bylo pro kytaru, kde je to i s dozvukovou jednotkou. Pro svůj účel jsem si nakreslil jinou dps.
Nyní ke stavbě preampu, ale vlastně komplet celá baskytarové hlavy. Něco takového vyžaduje zkušenost v elektrotechnice a konstruktérské nadání s vybavenou elektro-mechanickou dílnou, aby nakonec dílo vypadalo k světu. U elektronek se pracuje s napětím cca 400V! Takže nebezpečné! Napájecí transformátor, toroid jsem navrhl sám a navíjecí předpis se všemi potřebnými vinutími s objednávkou poslal do Tronic - cca 500W. Pro tento výkon na čtyřech Ohmech, musí mít koncový zesilovač napájení +/- 72V. Pro náročné podmínky nástrojových zesilovačů je vhodné, aby koncový zesilovač byl výkonově předimenzovaný. Na netu je stavební návod LEACH SuperAmp včetně DPS. Mám něco podobného. Stejně jako Leach jsem použil serioparalelní řazení koncových tranzistorů, tak aby pracovaly v bezpečné oblasti SOA. Je to skutečně znatelné, myslím tím taková ta zdravá čistá síla s bohatou rezervou. Původní schéma jsem našel na netu, postavil 4ks a prověřil v praxi. Použil jsem různé koncové tranzistory BD249/250C, nebo MJ15003/04.
Pak jsem schéma upravil pro serioparalelní zapojení. Výborně to chodilo i s hromadou KD607/617, na těchto jsem ověřoval koncepci. Uvádím konečné schéma a obměněnou desku s plošnými spoji. Kdyby tento koncový zesilovač chtěl někdo stavit, musí se tou dokumentací nějak prokousat. Nic lepšího k tomu nemám, ovšem já se v tom vyznám. Kdyby to chtěl někdo překreslit do Eaglu, dobrovolnosti se meze nekladou…
Pro úplnost ze stavby uvádím taky schéma koncového zesilovače, který byl v konstrukci dříve a první tři roky byl takto zesilovač na koncertech používán.
Dalším krokem pro bohatší variabilitu zvuku byla volba grafického ekvalizéru. Použil jsem osvědčené zapojení EQ s 11-ti ks TL071, publikované v AR-5/83
Určitě musí zesilovač obsahovat moduly ochran - proti DC napětí na výstupu včetně zpožděného připojení reproduktorů. Taky pomalý náběh zdroje je nezbytný, neboť silnější toroid je schopen při zapnutí vyhazovat jističe. Při použití toroidu 800W to ani jinak nebylo možné zapnout, než se stačily nabít filtrační kondenzátory. Omezovač nárazového proudu byl publikován v AR 4/2002, MeTronix už dříve prodával stavebnici MS22050.
Řiditelný výstup - D.I. Box Output s možností galvanického oddělením země pro PA. Každý konstruktér si to dělá podle sebe a možností. Do modulu jsem použil oblíbené „vajíčko“ známe z vrábelských zesilovačů AUJ-63x
Není to levná záležitost, o stráveném času ani nemluvě.
Takže spočítáte-li to suma sumárum, je výhodnější si koupit nějaký originál za 25 – 30 tisíc. Koho to ale baví, tomu se meze nekladou a lze postavit opravdu dobrý zesilovač s výborným zvukem. V té době jsem hrával na koncertech se zesilovači Ampeg SVT-2Pro, SVT-3Pro a Marshall JCM900, 100W Super Bass Series a mohu říci, že po zvukové a výkonové stránce nezůstal můj prototyp baskytarového zesilovače ani kousek pozadu.
Se zesilovačem jsem odehrál spoustu koncertů a zejména na podiích typu Open Air se dvěma boxy 4x10 šel z baskytary „veliký zvuk“.
. Jak jsou na tom ty elektronkové korekce? Šum, brum, barva zvuku oproti tranzistorům.
