Príspevok
od používateľa Thales » 05 Dec 2011, 02:14
To záleží na mnoha faktorech, ale u elektronkových zesilovačů nás nejvíc budou zajímat tři faktory - citlivost beden, jak moc jsou bedny citlivé na činitel tlumení a jak proměnnou impedanci bedny mají/jak si s ní zesilovač poradí. Jsou i další faktory ale tyto jsou v základu nejdůležitější.
Elektronkové zesilovače nemají obvykle výkonu nazbyt. Něco jiného je dělání hluku a něco jiného je kvalitní nezkreslený přednes. Kupříkladu staré reprobedny od Tesly mívaly střední citlivost (ne na nízkých frekvencích) cca 85 až 87dB. Velké (drahé a tudíž u nás málo rozšířené) zahraniční HiFi bedny mívaly citlivost i přes 90dB (někdy i hodně) - bylo to třeba. Jenže dnešní komerční "kvalitní" bedny mají citlivost běžně 85dB i méně. Není problém najít bednu co má citlivost jen 82dB. Pokud se taková bedna pohání tranzistorovým zesilovačem o výkonu několik set wattů nemusí to být problém, ale po připojení na elektronkový zesilovač se z ní obvykle stane lenivé huhlátko co hraje na prd. Zesilovač bude neustále v limitaci, produkovat zkreslení, nebude žádná rezerva na dynamiku atd. Tento problém je tím palčivější čím menší výkon zesilovač má. Pohánět tedy 85dB bednu jednočinným Ačkem je tedy blbost.
Elektronkové zesilovače nemívají většinou velký činitel tlumení. Obecně platí že reproduktory s poddajným závěsem (obvykle tzv. gumáky), velké reproduktory, reproduktory s těžkým kmitacím systémem, reproduktory v neuzavřených ozvučnicích a reproduktory se slabým pohonem jsou velice citlivé na aktivní tlumení zesilovačem. Netvrdím že jiné reprobedny a reproduktory nejsou (jsou všechny) ale vyjmenované ze všeho nejvíc. Bohužel některý z těchto faktorů (nejčastěji více) v sobě obsahuje drtivá většina komerčních reprobeden. Samozřejmě v různé míře, většinou ale spíš k té horší variantě. To je právě to co se lze často dočíst jak zapojení elektronkového zesilovače přinese zvětšení objemu basů, medové basy a podobné blbosti. Ten nárůst objemu basů je prostě způsobený horší kontrolou basáku který má pak větší překmity, způsobí to částečné rozladění basové sekce bedny a vznik jakéhosi hrbu či boule na charakteristice (takže špatně). Ty "medové basy" nejsou nic jiného než prostě rozblemcané basy/bláto z téhož důvodu (takže opět špatně). U některých hudebních stylů a při nízkých hlasitostech to může být částečně maskováno, či spíš nedostatečně vnímán tento problém, ale takový přesný úder do bubnu si vážně neužijete.
Elektronkové zesilovače mají poměrně velký vnitřní odpor, proto se na ně nelze dívat jako na čistokrevně napěťový zdroj signálu. Standardní reprobedny mají obvykle dosti divokou impedanční charakteristiku jelikož tranzistorovým zesilovačům to moc nevadí a kompenzace impedanční křivky tak, aby byla co nejvíc plochá, přináší náklady navíc. Změny této impedance se přenáší přes vazební transformátor do anodových obvodů koncových elektronek a působí tak jisté - no řekněme "rozladění" jelikož se mění impedance do které elektronka pracuje (ono se to blbě popisuje pokud to člověk nemá rozpitvat - to by mohl udělat třeba Zdenoeddie). Výsledkem je opět zhoršení projevu soustavy zesilovač-reproduktor jako celku.
Výsledkem je že pokud někdo poslouchá na standardních bednách tak vlastně neví jak doopravdy ten zesilovač může hrát a hledá pak někdy chybu jinde. A nebo je tak zaslepený že si řekne že to je prostě normální. Není to ale neřešitelné. Všechny tyto problémy se však dají vhodnou konstrukcí beden eliminovat zcela nebo alespoň z větší části!
Problém s činitelem tlumení se dá zmenšit použitím basových a případně i středových reproduktorů s lehkým a tuhým vlnkovým závěsem v uzavřených ozvučnicích (nebo reproduktorů s mimořádně silným pohonem v bassreflexových). Takové reproduktory většinou vyhoví i citlivostí. Cívky basových sekcí výhybek musí mít mimořádně nízký stejnosměrný odpor protože se opravdu honí každá desetinka ohmu. Divoká impedance reprobeden se dá řešit kompenzačními členy nebo tzv. sériovým zapojením výhybky (které je však náročnější na vývoj, avšak impedance je v podstatě konstantní sama o sobě). Takové reprobedny se však běžně nevyrábějí. Citlivostí, použitím lehkého a tuhého vlnkového závěsu v uzavřené ozvučnici částečně vyhovují některé vintage reprobedny ze 70. a počátku 80. let (např. Pioneer, JBL, Sony). V žádném případě se ale nechytají na současný plně optimalizovaný DIY projekt. Lze zkonstruovat HiFi bedny z dostupného materiálu s citlivostí až cca 98dB. Takovéto reprobedny samozřejmě lze zcela bez problému připojit i na jakýkoliv jiný polovodičový zesilovač. Některé zdroje hovoří o tom že i některé tranzistorové zesilovače hrají lépe do konstantní impedance. Já osobně k tomu nevidím hmatatelný důvod (pokud je konstrukce zesilovače dobrá) ale nevylučuju to. Leda že by původci těchto informací měli na mysli různé primitivní Ačka která běhají po netu. Tyto zesilovače trpí z hlediska připojených beden stejnými problémy jako zesilovače elektronkové.
Pokud by se našel nějaký dostatečně movitý zájemce nebyl by problém takový projekt navrhnout.
Zapamatuj si:
- To že něco funguje neznamená že je to tak správně a už vůbec ne bezpečně.
- Je třeba se učit od těch co opravdu umí a ne od těch co si jen myslí že to umí
Postavit highend to je na roky skusenosti a trpezlivosti autora nie o tom ci tam strci lampu alebo polovodic.
